1)  1)Ve své kariéře jsi dal přednost hokejbalu. Můžeš nám prozradit, čím si Tě tento sport získal? Případně pro nás porovnej rozdíly mezi fotbalem a hokejbalem. 

Přesně tak, dal jsem přednost hokejbalu. Bylo to tak, že jsem se někdy kolem 13-14 roku chtěl vrátit k hokeji, ale bylo mi řečeno, že už jsem moc starý. K hokejbalu jsem se dostal přes táty kolegu z práce, který chtěl abych přišel na nábor. Dostavil jsem se a odtrénoval jsem pár tréninků. Během 14ti dní jsem nastoupil na mistrovský zápas a hned mě to začalo bavit. Tak určitě tam rozdíl je, ale myslím, že to nemusím celé vypisovat :) Ve zkratce … hokejbal je oproti fotbalu hodně kontaktní sport, což mě vyhovuje :D

 

2) Když se zrovna nemůžeš zúčastnit fotbalového zápasu, sleduješ aspoň výsledky kluků?  

Určitě sleduji. Když na zápase chybím, tak si volám s Krupim a on mi to všechno do telefonu rozebere. Umí to parádně popsat :)

 

3) Hokejbal je kontaktnější sport. Projevují se Tvoje návyky z něj i ve fotbale? Nechybí Ti hokejka? 

Nemyslím si, že by bylo ve fotbale vidět, že to hraji jak hokejbal :D  myslím, že jsem to dost omezil dřív jsem to hodně přeháněl. Kdyby ale protihráči byly na ten souboj připraveni, tak ten fotbal vypadá také jinak. A hokejka by se občas při fotbale šikla, například při výroku rozhodčího:D

 

4) Jak to vidíš do budoucna s působením  v dresu Sokola? 

Abych řekl pravdu, před dvěma lety jsem měl v plánu se už naplno věnovat jen fotbalu, ale přišel zlom, kdy se začal měnit povrch na hokejbalových hřištích. Přešlo se s asfaltu na plastový povrch a ten hokejbal hrozně zrychlil a mě to dalo nový impuls, abych se dál hokejbalu věnoval. Ale jak je to jen možné a mám čas, tak se hned na fotbale hlásím, abych klukům pomohl. Jinak sám nedokážu říct, kdy se napevno budu věnovat fotbalu, ale redakce se to dozví jako první :) 

 

5) Jaké jméno Tě napadne, když se zeptám na člověka, který by pro fotbal v Dobrovízi dýchal

Po téhle otázce mi hned naskočí jméno Jirka Hutník Rákos.  Jako hráč nevypustil žádný souboj, uměl pořádně zařvat, ale i pochválit a v levé noze měl neskutečný granát. Jako trenér to neměl s hráči jednoduchý a lepil sestavu, jak se dalo.  Pamatuji si, že na zápase ve Hvozdnici nás bylo málo a bylo tam i zranění. Hutník musel nastoupit a dokonce si vytvořil dvě gólové šance. Hlavně obdivuji jeho docházku. Je na každém tréninku a i když už je jen jako vedoucí mužstva, nevynechá brigádu na hřišti, ani soustředění a v konzumování piva je také hodně silný :D je to dobrovízský srdcař