Na slovíčko s Radkem Soukupem ...
1) 1)Ve své kariéře jsi dal přednost hokejbalu. Můžeš nám
prozradit, čím si Tě tento sport získal? Případně pro nás porovnej rozdíly mezi
fotbalem a hokejbalem.
Přesně tak, dal jsem přednost hokejbalu. Bylo to tak,
že jsem se někdy kolem 13-14 roku chtěl vrátit k hokeji, ale bylo mi řečeno, že
už jsem moc starý. K hokejbalu jsem se dostal přes táty kolegu z práce, který
chtěl abych přišel na nábor. Dostavil jsem se a odtrénoval jsem pár tréninků. Během
14ti dní jsem nastoupil na mistrovský zápas a hned mě to začalo bavit. Tak určitě tam rozdíl je, ale myslím, že to nemusím
celé vypisovat :) Ve zkratce … hokejbal je oproti fotbalu hodně kontaktní
sport, což mě vyhovuje :D
2) Když se zrovna nemůžeš zúčastnit fotbalového
zápasu, sleduješ aspoň výsledky kluků?
Určitě sleduji. Když na zápase chybím, tak si volám s
Krupim a on mi to všechno do telefonu rozebere. Umí to parádně popsat :)
3) Hokejbal je kontaktnější sport. Projevují se Tvoje
návyky z něj i ve fotbale? Nechybí Ti hokejka?
Nemyslím si, že by bylo ve fotbale vidět, že to
hraji jak hokejbal :D myslím, že jsem to
dost omezil dřív jsem to hodně přeháněl. Kdyby ale protihráči byly na ten
souboj připraveni, tak ten fotbal vypadá také jinak. A hokejka by se občas při
fotbale šikla, například při výroku rozhodčího:D
4) Jak to vidíš do budoucna s působením v dresu
Sokola?
Abych řekl pravdu, před dvěma lety jsem měl v plánu se
už naplno věnovat jen fotbalu, ale přišel zlom, kdy se začal měnit povrch na
hokejbalových hřištích. Přešlo se s asfaltu na plastový povrch a ten hokejbal
hrozně zrychlil a mě to dalo nový impuls, abych se dál hokejbalu věnoval. Ale
jak je to jen možné a mám čas, tak se hned na fotbale hlásím, abych klukům
pomohl. Jinak sám nedokážu říct, kdy se napevno budu věnovat fotbalu, ale
redakce se to dozví jako první :)
5) Jaké jméno Tě napadne, když se zeptám na člověka,
který by pro fotbal v Dobrovízi dýchal
Po téhle otázce mi hned naskočí jméno Jirka Hutník
Rákos. Jako hráč nevypustil žádný souboj, uměl pořádně zařvat, ale i
pochválit a v levé noze měl neskutečný granát. Jako trenér to neměl s hráči
jednoduchý a lepil sestavu, jak se dalo. Pamatuji si, že na zápase ve Hvozdnici nás
bylo málo a bylo tam i zranění. Hutník musel nastoupit a dokonce si vytvořil
dvě gólové šance. Hlavně obdivuji jeho docházku. Je na každém tréninku a i když
už je jen jako vedoucí mužstva, nevynechá brigádu na hřišti, ani soustředění a v
konzumování piva je také hodně silný :D je to dobrovízský srdcař