1)   1)  Jsi jedním z mnoha, co oblékli dres Sokola Hostouň i Sokola Dobrovíz. Jak se na Tvůj odchod tvářili? 

Ahoj všem fanouškům Dobrovízkého fotbalu.
V Hostouni jsem odehrál převážnou část své kariery, i když je pravda, že v některých letech jsem strávil větší část zápasu na lavičce než na hřišti a proto jsem se pokoušel několikrát odejít. Díky svým kamarádům ať už  z fotbalu nebo z futsalu byl o mě zájem z okolních vesnic, kde se hrála převážně ta samá soutěž nebo o nějakou tu soutěž níž. Jenomže odchod z Hostouně byl vždy komplikovaný,  jelikož Jirka Hondl o žádných odchodech nechtěl ani slyšet. A tak po mém dlouholetém působení v Hostouni jsem se pomalu připravoval na přestup do Dobrovíze. Jednal se mnou o tom pan Krása, který byl v tu dobu členem výboru a já mu slíbil, že chci určitě v Dobrovízi jednou hrát. V Hostouni v sezoně 2009/2010 jsme postoupili do 1B třídy a já panu Krásovi slíbil, že si jí chci ještě jeden rok zkusit a pak přestoupím. Jak jsem slíbil tak se i stalo. V Hostouni jsem ke konci sezony jasně řekl, že tam už s fotbalem končím a přesto nejede vlak. Jirka Hondl chtěl stejně postupovat o soutěže výše a tak doplňoval stále kádr o kvalitnější hráče a pokud vím, tak s tím přestupem pak už problém neměl. A v Dobrovízi jsem řekl, že končím před touto sezonou a vedení mi to jednoznačně zamítlo, že potřebujem ještě někoho na střídačku. Já však jako člen výboru doufám, že se nám podaří udržet tento dosavadní kádr hráčů a že ještě pár kvalitních hráčů seženeme, aby se v Dobrovízi hrála 1B třída aspoň nějaké období a né jen třebas na jednu či dvě sezony.

2)     2) Zúčastnil ses se starou gardou památného zájezdu Dobrovíze do italského letoviska San Benedetto. Jak vysoko řadíš úspěch v podobě 3. místa ve svém osobním žebříčku a jaké máš vzpomínky na tento zájezd ? 

Tak zájezd Dobrovíze do Italského letoviska hodnotím jako velice výbornou věc, bylo nádherné počasí, na plážích bylo báječně, ubytování bylo perfektní a na hřišti jsme se snažili bojovat co to jen šlo. Jinak si myslím, že na naše mohutné slavení úspěchu jen tak v hotelu nezapomenou, byla to velká sranda ... Škoda jen, že nebylo více hráčů, jelikož úroveň mančaftů nebyla zas tak velká a v případě početnějšího a silnějšího mančaftu, mohlo se pomýšlet o ještě lepší umístění. Výsledek třetí místo v tomto složení však beru jako absolutorium, co bylo v našich silách.

3)     3)  Jako střídající hráč jsi několikrát v závěru zápasu dokázal rozhodnout. Jak Ti bylo na těle při pokřiku fanoušků  ,, Jindřich na hrad “? 

To že někdo dokáže dát gól je většinou zásluha celého týmu nebo aspoň několika spoluhráčů. Pokud jsem byl já tím šťastlivcem určitě bych chtěl teď touto cestou všem spoluhráčům  poděkovat, že mi to umožnili a stejně tak bych chtěl poděkovat všem fanouškům za dosavadní fandění. Jinak tento slogan samozřejmě člověka hodně potěší.

4)     4) Co říkáš na uplynulou podzimní půl sezónu ? 

Tak o tom se tu už hodně kluci zmiňovali přede mnou, z kraje sezony to ještě nebylo ono, postupem času bylo vidět, že se naše mužstvo pomalu začalo sehrávat a v posledních kolech to začalo vypadat, že jsme ta správná mašina na góly a je to vždy jen otázka kolik jich dáme. Myslím si, že je pro nás obrovská škoda, že byla soutěž přerušena, jelikož jarní příprava proběhla na velice dobré úrovni a myslím si, že devět bodů ztráty na prvního by nebylo pro naše mužstvo překážkou k postupu.

5)    5)  Vypíchni nějaký fotbalový zážitek, situaci, událost nebo konkrétní zápas. Co se ti vrylo do paměti?

Určitě nemohu zapomenout na památný zápas v Hostouni kdy už ani nevím zda jsme o něco hráli (postup,sestup), dostal jsem se do vápna soupeře, kde jsem byl faulován a byla odpískaná penalta. Stav utkaní byl 3:1 pro nás a chybělo asi dvacet minut do konce utkání. Vzal jsem si balon do podpaží a s jednoznačným rozhodnutím, že jdu zahrát pokutový kop, jsem si ho postavil na penaltovou značku. Pepa Vacovský náš trenér začal přešlapovat na střídačce a čekal jak situace dopadne, na penaltu byl totiž určený Ivo Hromádka. Rozběhl jsem se, nevyšel mi krok a ja jsem poslal pomalou šmudlu do prostřed brány kde stál přímo golman a míč s přehledem chytl. V tu ránu se opakovaně ozývalo ze střídačky ,,kdo tě určil". Hrálo se dál, soupeř asi deset minut před koncem snížil na 3:2 a mě se v tu chvíli přitížilo, nicméně vyrovnat se jim už nepodařilo a mě spadl kámen ze srdce.